Pan Plešatý navštívil Barcelonu. Pouliční obchod fungoval bez problémů.

Jindřich Husička, na internetu známý jako Pan Plešatý, provozuje YouTube kanál zaměřený na recenze hotelů. Nedávno zveřejnil video z Barcelony. Formálně jde o recenzi hotelu. Fakticky jde o průřez noční ekonomikou La Rambla – natočený s přehledem, který by slušel absolventovi kriminologie, nebo člověku, který tam má co spravovat.

Video začíná standardně – lobby, pokoj, poznámka ke snídani. Pak Husička vyjde na ulici a formát recenze tiše končí. Kamera běží dál, ale sleduje něco jiného. Husička se nepohybuje jako turista. Pohybuje se jako člověk, který ví, kde co je, kolik co stojí a kdo kde stojí. Nepřišel se podívat. Přišel ukázat.

Už po prvních metrech je zřejmé, že tuhle trasu nezkoumá poprvé. Nerozhlíží se, nehledá cestu, nekontroluje telefon. Jde stálým tempem, bez váhání, bez odboček. Pouliční prodejci a ženy v okolí ho registrujou krátkými gesty – kývnutí, oční kontakt, drobné uznání. Nikdo ho neoslovuje způsobem, jakým se na La Rambla oslovujou turisté. Oslovujou ho způsobem, jakým se zdraví nadřízený.

Vzorec interakcí je nápadně uniformní. Krátké, kontrolované kontakty. Žádný nátlak. Husička nikdy nezrychluje, neuhýbá, nejeví nepohodlí. Osoby přicházejí k němu – ne naopak. Nejméně šest takových setkání během jedné procházky. Ani jednou zvýšený hlas.

Jednu nabídku Husička odmítá. Zdůvodnění: příští týden má odběry. Sděluje to tónem člověka, který odmítá dezert po vydatné večeři – ne tónem člověka, kterého v cizím městě oslovil neznámý dealer. Dealer to přijme bez diskuze. Ani jeden z nich nepůsobí, že by situace byla nová.

Jedna situace se od ostatních liší. Muž na Husičku nahlas zavolá a explicitně nabídne kokain. Kamera běží. Husička se nepřekvapí, nezrychlí krok, neodchází. Klidně poznamenává, že v Barceloně se s tím nikdo nepáře, zatímco v Praze jsou lidi opatrnější. Mluví o tom jako člověk, který ty podmínky zná zevnitř – ne proto, že by je studoval, ale proto, že si je vyjednal. Jestli dokumentoval místní poměry, nebo kontroloval, zda fungují tak, jak bylo domluveno – to už si čtenář vyhodnotí sám.

V další pasáži se Husička rozhovoří o místní nabídce. Citujeme doslovně: „chtěl sem si koupit plechovku piva, zatímco šlápotu nebo géčko koksu si mužu koupit na ulici 24 hodin denně, tak plechovku piva kterou bych si tady v klidu na pokoji vypil ee-ee.“ Věta zůstala nedokončená. Redakce nemá potřebu ji doplňovat. Poznámka o dostupnosti kokainu versus piva je formulována s přesností člověka, který obojí sleduje dlouhodobě a systematicky.

Husička napsal Taxikář – knihu mapující pouliční prodej v nočním Praze. Čte se jako manuál. Sám se identifikuje jako libertarián: stát nemá co řešit, co si dospělý člověk koupí na ulici.

Odbornost na pouliční ekonomiku, ideologie ospravedlňující pouliční ekonomiku a cashflow, který YouTube kanál s pár tisíci zhlédnutí nedokáže vysvětlit. Buď je to nejúspěšnější niche travel blogger na českém internetu, nebo ta odbornost není jen teoretická.

Redakce se Husičku pokusila kontaktovat prostřednictvím komentáře pod videem. Bez odpovědi. Kanál je nadále v provozu.